Občas jsme se scházeli s přáteli u dobrého jídla, piva či vína a mimo jiné si zahráli nějaké písničky, co jsme znali, jen tak pro radost. Když propukla pandemie a byli jsme zavření doma, někteří z nás se rozhodli naučit hrát na jiné hudební nástroje než doposud. Nebylo to vůbec snadné, ale díky vytrvalosti a dobrým radám Tomáše Knechta z CM Líšňáci, se nám podařilo začít formovat řečkovickou muziku.
Vlastně ta zkratka CM v názvu muziky původně znamenala „Covidová Muzika”, protože jsme ještě neměli cimbalistu. Příležitostně tak s námi hrával Samuel Knecht, Martin Smítka a René Zhříval.
Poslední, kdo vzdoroval, byl Jura. Hrál s námi na kytaru, dobře a rád. Jednou mu však náš tehdy šestnáctiletý primáš Mirek Sadovský, řekl: „Juro, na kytaru hraješ dobře, ale kytara se do cimbálové muziky nehodí, naučíš se na violu.“ No a o pár týdnů později stál Jura mezi námi se zbrusu novou violou pod krkem. Nebylo to pro něj jednoduché, ale lepší se každým dnem.
Naše první veřejné vystoupení bylo 30. 04. 2022. A rovnou dvoják. Zahráli jsme na Pálení čarodějnic v Brně-Jehnicích a pak jsme se přesunuli do Řečkovic, kde jsme hráli v hudecké sestavě dlouho do večera.
Od té doby vystupujeme na různých akcích, nicméně naší domovskou scénou se stal řečkovický Orlák, kde vystupujeme nejčastěji.
Máme radost, že můžeme hrát pro všechny, kteří cítí, že v těch písničkách jsou naše kořeny, radost, láska i smutek, příběhy a poučení. Dříve lidová písnička nás provázela od narození až do hrobu a za ty generace se usadila někde hluboko v nás. I když ji už dnes neslýcháme tak často, dokáže spoustu z nás vzít za srdce.
